Dubnová nehoda z pražského Zličína vyděsila všechny cestující. Pasažéři hrozivý pád přežili jen se zraněními díky tomu, že se vůz zasekl na skalisku a do země se zapíchl jen přední částí. Řidiče vytahují hasiči mrtvého. Později se ukazuje, že byl po smrti už v momentě, kdy autobus vyjel ze zastávky. Selhalo mu srdce. Bylo mu šedesát let.
Řidič zemřel při jízdě na dálnici
Šoférovi autobusu pražského Dopravního podniku Antonínu Krahulcovi je o čtyři roky víc. Cestující vozí už více než třicet let, pracoval v Ostravě, ve Zlíně, v Praze a otevřeně přiznává, že sednout do autobusu, který řídí šedesátník, je rizikem. Přitom důchodová reforma počítá s tím, že do penze se v budoucnu půjde i v sedmdesáti letech.
"Cestující je po zavření dveří bezbranný a jeho život je pouze v rukou řidiče. Na jeho fyzickém i duševním stavu závisejí lidské životy," říká Krahulec s tím, že prodlužovat věk odchodu do důchodu je speciálně v jeho profesi nerozum až hazard.
Strojvedoucí usínajíJeště o pár let dříve, v šedesáti letech, by měli podle odborářů odcházet do důchodu strojvedoucí vlaků. "Dvě třetiny lidí v tomto věku už nemají síly a není zaručena bdělost, zpomalují se reakce, což může mít v lokomotivě fatální následky," varuje Roman Kraus z Federace strojvůdců. Ve vyšším věku mají lidé tendenci usínat a monotónní cesta vlakem je zaručené "uspávadlo". Strojvůdce však má za sebou stovky lidí a stačí přehlédnout návěstidlo, aby se stalo neštěstí. "Stává se, že strojvedoucí zkolabuje. Většinou si stačí ještě zavolat pomoc nebo vlak zastavit. Ale jsou i vážné nehody," dodává Kraus. |
"Ta práce je nesmírně náročná a je to den ode dne horší. Aut v ulicích přibývá, tím roste i stres. Řidič je hromosvod pro nadávky cestujících, když vůz uvázne v zácpě. Není se čemu divit, že máme i třicetileté kolegy po infarktu," říká Krahulec.
Nestěžuje si jen na fyzickou zátěž (zejména na krční páteř) ale hlavně na tu psychickou. "Nemáme směny osm hodin, ale i dvanáct. Už po deváté hodině mám problém udržet pozornost. Reakce se s přibývajícím věkem zpomalují, co si budeme povídat," přiznává. Proto chce letos na podzim s prací u Dopravního podniku skončit.
"Přijdu domů po směně a stačím se jen umýt. Ani nejím, nemám na to prostě sílu, jdu hned spát, abych mohl zas ve tři ráno vstávat. Někteří kolegové spí jen čtyři hodiny denně," popisuje pokroucený denní režim autobusák.
Maximum 65 let, jen pro odolné
Řidiči autobusů starší padesáti let musí každý rok chodit na prohlídky. "Chodí se i na vyšetření mozku a k psychologům, protože ta práce je obrovským náporem na psychiku," říká Jiří Čada, šéf odborů sdružujících šoféry autobusů.
Avšak ani pravidelné preventivní kontroly nemusí podle kardiochirurga Jana Pirka potíže se srdcem odhalit. "Běžná vyšetření, která řidiči z povolání absolvují, nemusí na tuto věc přijít. Ti lidé totiž často nemají žádné obtíže," říká lékař.
Podle Čady je horní hranice pro vykonávání profese řidiče 65 let, avšak za předpokladu, že je člověk skutečně ve vynikající kondici.
